AEROLIFE

Ženeva a okolí

Na letiště vyrážíme po osmé hodině ráno. Dáme na rady místních a letový plán na let nepodáváme, prý je to zbytečné, stačit by mělo jen běžné spojení na jednotlivých stanovištích FIS (Flight Information Service). Počasí by mělo být velmi dobré, jen odpoledne je předpoklad tvorby bouřek a zejména ve středu Francie má sílit vítr, uzemnit by nás to ale nemělo. Tak doplňujeme palivo, myjeme Jůlinku (což jsme po první etapě zanedbali) a chvíli před desátou již pojíždíme na vzlet. Standardně se vždy používá dráha 12, kdy vzlet probíhá mimo zástavbu. Fouká však vítr přímo do zad a než abychom s plným letadlem riskovali problém při vzletu proti horám, domlouváme se s Laurentem na dráze 30. Problém v tom není, jen musíme počkat na přistání dvou letadel. Po vzletu se naposledy loučíme a přecházíme na Genéve Information pro oblet CTR LSGG. Míjíme pohoří Valle de Joux a přecházíme na Lyon Info. Nyní už během zbývajících cca 4000km nenarazíme na hory vyšší než 3000ft (tedy nic vyššího než Brdy), což je na jednu stranu škoda, na druhou to let poměrně výrazně usnadní.

Po chvilce jsme přeladěni na Saint-Yan Approach – to i přesto, že do TMA St. Yan nevstupujeme, jen prolétáme poblíž. Bude se jednat o poměrně běžnou praxi i v Anglii, služba Approach nebo Radar roli FIS převezme v oblastech kolem CTR a TMA řízených letišť.

V plánu máme pokračovat na MOU VOR přes Nevers na Loiru a podél ní až do Tours.

Komplikace ale musí být a nevyhýbají se ani nám. Po propuštění ze St. Yan se nám již nedaří navázat opětovné připojení s Lyonem. Není moc čemu se divit, letíme do 300m nad terénem, abychom se vyhnuli omezeným vojenským prostorům, kterých je v této lokalitě požehnaně. To by až takový problém nebyl, spojení není vyžadováno, horší je to, že slíbená bouřková oblačnost si pospíšila víc, než byl odhad, je tu. Jednu vznikající máme přímo v naší trase, jen podle pohledu se už jedná o silnou přeháňku s rychlým bouřkovým vývojem. Do toho nejdeme a voláme Avord Tower (Avord je vojenské letiště na západ od naší plánované trasy – tedy směrem k cílovému letišti Tours). Po menších komunikačních komplikacích (které by nenastaly, kdybychom uměli francouzsky) dostáváme povolení pokračovat přímo do cílové destinace. Stále ve výšce do 300m nad zemí. Je ideální plachtařské počasí se silnou termikou. V kombinaci s rychlostí letadla 200km/h, stále sílícím větrem a s ním spojenou terénní turbulencí se stává let jednak pro „neletící“ posádku, ale i pro nás, sedící u kniplu, opravdu nepříjemným. Takto silné poryvy se mi ještě nikde potkat nepodařilo a to už jsem na nějaké narazil. Do cíle nám naštěstí zbývá už jen něco kolem 30min letu. Počasí je až na vítr zas perfektní a alespoň některé zámky na Loiře nevynecháváme. Po chvilce se však přes AMB VOR „prodrncáváme“ k Tours a přecházíme ze Seine Info na Tours TWR. Přes vstupní bod Echo pokračujeme do polohy po větru levého okruhu na dráhu 20. V této poloze dostáváme pokyn vyčkávat pravou zatáčkou z důvodu provozu na finále. Po chvilce zjišťujeme, že se na přistání blíží formace Alpha Jetů, která se rozchází těsně před přistáním, z nichž jeden dosedá a druhý provádí okruh ve formě širší bojové zatáčky. Na dotaz řídícího jestli máme „jet in sight“ kontakt potvrzujeme a získáváme instrukci „OKV, continue on final behind the jet“, potvrzujeme a po chvilce přistáváme. U dráhy již vyčkává další dvojice na vzlet. Dalšímu Alpha Jetu dáváme přednost při pojíždění na stojánku.

Na letišti Tours jsme jako malé letadlo osamoceni, což nás trochu překvapuje, ale alespoň máme víc místa :-). Po chvilce kotvíme Julku poblíž stojánky na místě, které si vybíráme dle svého nejlepšího uvážení (což nikdo očividně neřeší) a ubíráme se do města.

Jediným způsobem je jen a pouze taxi. Cesta ze severní části na jižní konec města stojí přibližně 25€.Toho času v nejlevnějším, ale poměrně kvalitním hotelu platíme za noc a čtyři osoby 130€.

Tours jako město je perfektní, atmosféra je typicky francouzská, jako z filmů s Louis de Funesem. Probíhá festival pouličního umění, který opravdu stojí za shlédnutí. Město touto dobou žije více, než by se dalo čekat. Prakticky nikdo zde neumí anglicky, ale všemožnými posunky je možné se domluvit. Ceny jídla jsou přiměřené, jen mírně vyšší než u nás.

Do hotelu se vracíme při setmění a chystáme se naplánovat další etapu přes Calais do Anglie.

Předpověď větru o rychlostech 50 a více uzlů na jihozápadním pobřeží Anglie nám však plány razantně mění. Podle rady Laurenta je však rozhodnuto, vyrazíme na západní pobřeží Francie k zámku Mont Saint-Michel. Jen budeme potřebovat navazující mapy, které by neměl být problém koupit zítra na letišti.

Fotogalerie